Dřevěná pernikářská forma
Názvem perník se medové pečivo označuje od doby, kdy se jeho chuť začala upravovat pepřem: latinsky – piper. Nejstarší dosud zjištěná zmínka o perníku v našich zemích je z roku 1335, kdy se dovídáme, že o svátcích v Turnově prodávali perníky. Zprvu se perníky modelovaly v ruce, teprve později se začaly tvarovat ve formách. Medové těsto se nechalo odležet i několik měsíců, poté se z něj vyválela placka silná asi půl centimetru, krájela se na kousky a ty se vztlačovaly o dřevěných forem. Po odstranění okrajů se těsto vyklopilo a připravilo k pečení na plechu. Aby měl perník pěkný sklovitý lesk, potíral se před pečením vajíčkem nebo směsí bílku, cukru a škrobové moučky. Formy na tvarování perníku se rozšířily v době renesance (nejstarší dochované jsou ze 16. století). Zhotovovaly se z kvalitního hruškového, méně často lipového nebo ořechového dřeva. Průměrná velikost zachovaných forem je od 10 do 30 cm, ale existovaly i mnohem větší, až půlmetrové. Obdivuhodná je nesmírně velká rozmanitost precizně vyřezaných zdobných motivů. Na těch nejstarších se objevovaly výjevy z Kristova ukřižování, podoby světců, portréty panovníků, milostné výjevy, vojáci na koních, aee také kočáry či šlechtické rodové erby. Teprve později, nejspíše v baroku, se rozšířily i jednodušší motivy srdce, husara, miminka různých zvářátek, panenek či panáčků.