Trouba proti mračnům
Nátrubkový aerofon, vzniklý z prázdné ulity mořských plžů, jejíž ulomený konec sloužil buď jako nátrubek, nebo jako otvor pro nasazení nátrubku dřevěného, kostěného či kovového. V Čechách v 18. a 19. století byly troubením na ulity, podobně jako zvoněním na kostelní zvony nebo střelbou z hmoždířů, zaháněny bouřky, nechtěné deště nebo krupobití. Katolická církev se s "pohanským" troubením vyrovnala tím, že mu již na počátku 19. století dala oficiální požehnání a posvěcení. Trouby proti mračnům tak bývaly pravidelně omývány svěcenou vodou, sypány svěcenou solí a mnohé z nich byly "dotýkány" ostatky svatých, či posvěceny samotným papežem. Téměř všude na ně troubíval obecní sluha nebo hlídač, častěji však pastýř, s jehož osobou byly často spojovány různé další pověrečné představy. Trouby proti mračnům se nikdy nesměla dotknout žena. Pokud se tak stalo, byl čarovný účinek trouby navždy zrušen - ulita byla bezcenná a nepomohlo již ani její další vysvěcení.