Krajáč
Vyšší hrnec s jedním uchem se používal na vaření mléka (také se mu říkalo mlékáč). Od středověku se vyráběl z obyčejné režné hrnčiny, někdy glazované anebo zakuřované (s matným černým povrchem). Původní krajáče mívaly kulovité dno, protože se stavěly na kovové trojnožky přímo do otevřeného ohně, teprve po zavedení sporáků se začaly vyrábět s rovným dnem. Některé mívaly soudkovitý tvar, jiné byly rovné. Charakteristický je pro krajáč mírně ohnutý okraj či zářez těsně pod hrdlem, který bránil vylití mléka při vzkypění (od slova kraj nebo okraj vznikl také jeno název). Krajáč měla doma každá venkovská i městská hospodyně, protože mléko patřilo k základním potravinám, ať již pocházelo od vlastního dobytka, nebo bylo kupované. Čerstvé mléko se vždycky svařovalo, a proto zůstaly krajáče součástí vybavení domácností i v 19. století, kdy už se kromě keramických používaly i hrnce ze smaltovaného plechu. Krajáče nevymizely ani ze součásných kuchyní, používají se ovšem většinou nerezové.
