Žehlička
Žehličky vznikly přibližně v 15. století. Dříve se oděvy buď lisovaly v ručním lisu, nebo nosily nežehlené. Původně byla žehlička pouze kovovým blokem s držadlem, který se nahříval na kamnech. Později byly vytvořeny žehličky, do jejichž těla se vkládaly rozžhavené dřevěné uhlíky. Revoluci v žehlení přinesl vynález od Američanky Mary Florence Potts z roku 1871. Byla autorkou patentu na výrobu žehličky s odnímatelnou dřevěnou rukojetí. Tělo žehličky bylo odlito jako duté a později vyplněno materiálem, který nevedl teplo (sádra, cement). Odnímatelná rukojeť umožňovala člověku zahřát na sporáku několik žehlicích jader, připevnit rukojeť k jednomu z nich a žehlit s ním, dokud nevychladlo. Poté se mohla rukojeť připevnit k jinému zahřátému žehlicímu jádru a pokračovat v žehlení. Tento vynález byl prezentován na Světové výstavě ve Filadelfii v roce 1876 a na Světové výstavě v Chicagu v roce 1893. Poté patent zakoupily mnohé továrny ve Spojených státech a začaly takové žehličky masově vyrábět a exportovat i do Evropy. Ve sbírce Milevského muzea se nachází hned několik žehliček takového typu. Exponátem měsíce je žehlička od firmy American Fashion, která vznikla někdy okolo roku 1910 a byla určena pro židovskou domácnost.