Úmrtní oznámení Jiřího Mařánka.
Každoročně si 2. listopadu připomínáme den Památky zesnulých, lidově označovaný jako Dušičky. V tento den vzpomínáme na všechny zemřelé. V tiché vzpomínce se vracíme k jejich životům a uchováváme je v paměti – i prostřednictvím takových dokumentů jako jsou úmrtní oznámení. Písemnost zvaná smuteční oznámení, lidově „parte“, je neoficiálním dokumentem (na rozdíl od úředního úmrtního listu), který má za úkol informovat skupinu lidí o úmrtí jim blízké osoby. Grafická a obsahová stránka smutečních oznámení podléhala a nadále podléhá dobovému vkusu, měřítkům důstojnosti i zprostředkovaným přáním zesnulého. To se může projevit v podobě hlavičky oznámení, výběru citovaných veršů či ve způsobu, jakým jsou uvedeny informační pasáže. Úmrtní oznámení má však i svou trvalejší hodnotu. Je užitečné jej archivovat, alespoň v rodině, jako upomínku na zemřelého. Velmi často se totiž jedná o jediný pramen, který po dotyčné osobě zůstane. Obzvláště u generací z první poloviny dvacátého století a starších se mnohdy nedochovaly – nebo nikdy ani neexistovaly – žádné fotografie zemřelého. Pro dnešního člověka, který se rozhodne pátrat po kořenech své rodiny, mohou být smuteční oznámení jedinečným dokladem nevyčíslitelné hodnoty. Ve sbírkách Milevského muzea je uloženo přes 1 500 kusů těchto cenných dokumentů, které pocházejí zejména z konce 80. let a byly tištěny v Milevsku Jihočeskými tiskárnami. Dále ve sbírce máme úmrtní oznámení významných milevských osobností, jako je např. spisovatel Jiří Mařánek.