Rakousko-uherský kulovitý ruční granát
Na rozdíl od ostatních evropských armád nastupoval rakousko-uherský pěšák do začátku I. světové války vyzbrojen jen puškou a bodákem. Ruční granáty, na rozdíl od jiných armád, např. ruské či německé, dosud nepatřily do rakouské výzbroje. Podle rakouské vojenské doktríny patřily výbušniny do rukou vojenských zákopníků, sapérů či ženistů. Řadový voják měl bojovat především svou puškou. Leč už krátce po začátku první světové války se Rakušané s ručními granáty seznámili, ovšem v rukách nepřítele. Egon Ervín Kisch, který byl hned od počátku války na srbském bojišti, popisuje ve své biografické knize Vojákem pražského sboru (Praha 1964), jaký úděs mezi rakouskými pěšáky vyvolalo použití ručních granátů srbskými vojsky v srpnu 1914. „Ruční granáty v našich řadách rozsévaly smrt. Byla to zbraň, kterou jsme dosud neznali,“ píše Kisch, „a naplnila nás hrůzou.“
Rakouský zbrojní průmysl však dokázal zareagovat velmi rychle a už v září téhož roku obdrželi rakouští vojáci v Srbsku své první ruční granáty. Jedním z nich byly i kulovité ruční granáty. Postupně bylo vyvinuto několik typů, ve sbírkách našeho muzea je uložen typ 3, samozřejmě delaborovaný. Jedná se o dutou trubici z tvrdé lepenky. Na konci je umístěna železná dutá hlavice, která má uvnitř uloženy železné kuličky. Výbušná náplň je umístěna nahoře v duté trubici uvnitř hlavice. Jednalo se o 70 g amonálu (z toho 85% nitrátu ammonia, 10% hnědého uhlí, 5% ortonitrotoluenu). Celková hmotnost tohoto granátu dosahovala 1200 gr., předpokládaná délka hodu se pohybovala kolem 35 metrů, ocelové kuličky i střepiny hlavice roztržené při výbuchu zabíjely či zraňovaly v okruhu 100 metrů. Iniciace granátu probíhala odlepením lepenkové krytky na spodní části násady. Pak bylo nutno zatáhnout za konec šňůry pod krytkou, která poté zažehla v horní části trubice zapalovač. Podobně jako u ostatních rakousko-uherských granátů došlo k výbuchu za 8 sekund. Za normálních okolností byly tyto granáty nošeny ve vojenské torbě po pěti kusech.
Tento ruční granát byl pod označením Rohrhandgranate zaveden do rakousko-uherské výzbroje na podzim roku 1914.
